Den, kdy se narodil Brian...

Nekonečná snaha a trpělivost našeho "puškvorkového" týmu,
víkend individuální práce na funkcích,
pondělních pět hodin v CVT a dnešních
pět hodin před obhajobou skutečně extrémního programování
("tohle ještě zakomentuju a jestli to teď hodí segfault, jdu domů",
"ježišikriste, kam to hraje...?" :D )

...a zrodil se braineček* Brian** :)

Po Daliborovi má funkci na vracení pole možných tahů v daném okolí,
po Martinovi neuvěřitelně efektivní heuristickou funkci na vyhodnocení stavu hry,
a po mně implementaci metody prohledávání stavového prostoru AlfaBeta
(a díky zatím nenalezeném bugu v ní i mírnou tupost pro určité tahy :) )...

Dokonale roztomilý program na cca 1200 řádků,
který hraje piškvorky dokonce ještě hůř, než já,
avšak přesto okouzlil cvičícího z umělé inteligence natolik,
že jsme získali maximum bodů za obhajobu - a Martin vysněný zápočet :)




----------------------------------------------------------------------


*brain - program, který řeší nejvýhodnější tahy
**paradoxně v tom stresu a zoufalství jsem nebyla daleko od toho,
začít si pískat známou melodii z Life Of Brian... :)
( Always look at the bright side of the life )

CVT, puškvorky a get Bound...

Takřka celý den úmorného boje s počítači - dvě hodiny cvik z grafiky
(kde jsme byli tři, ale o to snaživější :) )
a pět hodin v CVT vymraženém snaživou klimatizací
se svým "puškvorkovým týmem" - Daliborem a Martinem...

Přestože zítra ráno musí být hotové a šlo tedy o dost stresující záležitost
(tzv. extreme programming),
chvílemi došlo i na vtipné hlášky,
sice ryze informatické, ale i tak odlehčující... :)


"Jakou funkci volám pro vrácení okolí hry...?"
"Bound. Get Bound." :)


(Neajťáci a neználci Jamese Bonda nejspíše nepochopí :) )

Páteční přednáška...

...bylo nás tam 8!!! :)

Přednášející si neváhal rýpnout, když do přednáškárny nakoukl pedél:
"To jste vy, já už jsem se těšil, že se nám návštěvnost zvýší o 10%" :)

A posléze i "a teď vás nabíráme pětset, aby vás sem chodilo osm..." :)

Sbohem, beruško...

usnula 22.4.2009 v 9:30... navždy...

Děkuji všem těm skvělým doktorům z Kliniky pro drobné savce,
zvláště Dr. Hauptmanovi, za to všechno, co jste pro ni udělali,
jak jste se shromáždili v ordinaci, když jsem si přišla pro její tělíčko...

Dnes jdu ven s krabičkou já.

Emi go home

Stalo se, v co jsem ani nedoufala...
Zavolala jsem na Veterinu a řekli mi, že Emilka se z nejhoršího vykřesala.
A že si pro něj můžu přijít a vzít si ho do "domácí péče".

Na chodbě jsem čekala spolu s postarší podsaditou paní,
která svírala v náručí rozčepýřené šedivé morče, zabalené v kusu látky
jako v zavinovačce, kolébala ho a něco mu broukavě povídala.

Opodál potom seděly dvě slečny, jedna potichu plakala a druhá ji uklidňovala,
že eutanázie nebolí. Brzy vešly do ordinace a záhy se vrátily,
majitelka přes slzy ani neviděla na cestu a její kamarádka nesla papírovou krabici.
Velice smutný obrázek.

Chvíli nato jsem byla svědkem dalšího shledání, tentokrát vyšel z ordinace pro plazy mladík, s krajtou naněkolikrát obtočenou kolem krku, nedalo se za tou dvojící neohlédnout, zvlášťe když hadí hlava tak ležérně vlála směrem dozadu jako šála,
a výhružně ukazovala rozeklaný jazyk...

Poté, co mi pan doktor předal Emilku, tři druhy kapek a umělou výživu
(pro krmení stříkačkou takřka "ve dne v noci"),
jsem na chodbě procházela kolem kolébavé paní, usmála se a daly jsme se do řeči.
Ukázalo se, že její morčátko Ferdík má podobné problémy jako Emilka,
je tu hospitalizovaný, ona za ním každý den chodí a chová si ho na chodbě...



Takže teď sedím za stolem, vrkající Emilku na klíně a bojuji s ní a kašičkou
ve stříkačce... ale hlavně že ji mám doma a že ona i já máme druhou šanci ;)

Čebínská rozhledna

...a dalších 40km do cyklosbírky...

Původně jsem měla strávit celý den nad otravným programem do sítí,
ale sluníčko a moje jarní nálada byly jiného názoru
(ač chvílemi honící se mraky vypadaly na hrozící déšť).

Takže jsem opět vyrazila s bikerem Danem na jednu z jeho skvělých tras,
s výškově výrazným mezicílem - čebínskou rozhlednou.
Dost velké sousto pro jedince s výško-fóbií - průzorové schody
(Aneb "to co tě drží ve vzduchu je pár centimetrů ocelové sítě" ;)
Vinou poměrně silného větru se rozhledna navíc nepříjemně, ač mírně kývala...

Poté jsme navštívili i opodál ležící Malhostovickou pecku, která se nám z rozhledny zalíbila, neboť vypadala, jako kousíček Pálavy, který sem někdo donesl
(nízký vápencový masiv poblíž silnice, porostlý odkvetlými konikleci).

Cesta tam i zpět jako vždy poměrně zábavným terénem,
kde se neustále střídala lesňačka, kořeny, šutry, štěrk, betonové panely, padlé stromy...



Bikeři, třeste se, i když mám treka, brzy vám to i na těch kořenech natřu...
anebo spadnu, ale vezmu vás s sebou :))

Emilka

...rozjímání před Koncem...?

Cyklovelikonoce...

pátek 30
neděle 65
pondělí 40
-----------
dělá... 135km!!! :)
====================

Pondělní vyjížďka byla královsky vykompenzována úžasným jídlem,
které připravila sestra společně se s vým ninjou u nás na zahradě,
jako tekutý zákusek Fragolino (jahodové víno),
prostě neuvěřitelně příjemná seznamovačka "ninji" se "sestři"...



--------------------------------------------------------

Na nedělních 65 kolem Augšperského potoka a Bobravy jsem odrovnala svého parťáka-bikera,
a to mírnou lstí, neboť jsem zákeřně křikla, že vidím žlutou
a on se ohlédl tak prudce, že se již nestačil vymanit ze zajetí SPD... :))

Naštěstí jsem mohla ihned zužitkovat poučení, které mi sám nedlouho předtím udělil:
1) zeptat se: "Jsi v pohodě?"
2) FOTIT!!! :))



-------------------------------------------------------------------

Pátečních 30 bylo korunováno "pastí na cyklisty",
což byl náhle chybějící kus silnice...
naštěstí metrový chodníček na boku se ukázal být poměrně pevný,
takže se přechod podařil bez újmy...

Bílý potok s Evčou

...nádherný, překrásný slunečný den.

Autobusem 303 jsem dorazila za Evčou do Veverské BItÝšky
a společně jsme se vydaly, silnicí rozlisovaných žabích nebožáků,
kolem Bílého potoka...

Po cca 4,5 kilometrech jsme narazily na útulnou zelenou louku
zdobenou krtinci, rozložily deku, a piknikovaly a pily Modrého Portugala,
povídaly si a fotily rouzpustilá letní fota...

Z cesty se k nám semtam stočil pohled či pozdrav kolemjedoucích cyklistů,
jeden nám známý se dokonce "zcela neplánovaně" :) objevil
a přidal k dekovému odpočinku... Slunce jako v létě - prostě nádhera!

Na zpáteční cestě mi trochu zatrnulo,
když nás krokem předjelo policejní auto... občanka, sakra,
neměla jsem ji nechávat doma. Ale mladý policista nevypadal,
že nám chce ztěžovat život... chvíli váhal, pak ho kolega pobídl
"tak to řekni" a on se upejpavě zeptal, neviděly-li jsme po cestě
mrtvou srnu, že ji hledají. Musely jsem se chctě nechtě zasmát
a řekly, že neviděly, že možná bude dál, policisté nám projistotu
s úsměvy sdělili, že to opravdu není vtip a jeli hledat dále po cestě... :)

Ať už našli či ne, na policejní stanici
či některé chatě určitě chutnal srnčí guláš :)

Ninja...!

Dnes jsem poprvé viděla sestřina prvního kluka!!!

Voják z univerzity obrany, v maskáči, se zeleným baretkem...
kdo by do něj řekl, že je pacifista s východně-asijským smýšlením
a hlavně že to u mé nedobytné sestry vyhrál na celé čáře... :)

Veterinář

...dnes ne příliš pozitivní primát
- poprvé u veterináře (tedy sama se svým zvířátkem).

Páni zedníci Emilku hlasitě obdivovali (a pokládali za králíka),
ovšem pak si dobrou reputaci pokazili dotazem, jestli bude guláš... :)

Pan veterinář Chyba má sice varovné jméno, ale pevně doufám, že Emilce pomůže,
prohlédl jí tlamičku jakýmsi nástrojem vraženým skoro až do krku (což se jí nelíbilo),
zvážil, prohmatal bříško (což se jí nelíbilo ještě víc) a nakonec dal tři injekce (což ocenila posvinčí kvičením), mě s sebou stříkačku vitaminového roztoku pro "perorální podávání" (naštěstí se z toho vyklubalo prosté krmení) a doporučil krmit ji z druhé, prázné stříkačky, koktejlem z živého jogurtu, rozmixovaného sena, mrkve a celaskonu.

Záhy se ukázalo, že rozmixovat seno není věc právě snadná :), nicméně Emilka si po každé dávce koktejlu pomlaskává, takže doufám, že se předpis doktora Chyby osvědčí a moje morčátko bude zase FIT :)

Mimochodem, bylo mi navrženo, abych ji měla co nejvíce na očích - tedy ji brala na přednášky, uvidím, ještě to zvážím, tam by ten FIT byl ještě instantnější :)

Den D(ebil)...

Začalo to jako fajn jarní den... za hlavou mi začali škrábavě omítkovat fasádu.
Hodila jsem zdrojový kód programu v Prologu na USB a vydala se na fakultu obhájit a dostat zasloužené body.

Emilka stále nežere. Mám o ni strach.

"Windows cannot recognize", zpět domů, poslat si kód na mail a zpět na cvika.
Spustila, projela testovacím skriptem, opravila chyby, blekotavě odpověděla na kdovíproč rýpavé otázky ke zdrojáku a získala tak méně bodů.
Šla jsem nakupovat, mezi stojany jsem začala pískat, naštěstí paní prodavačka ochranku zarazila, než mě stačil vzít do kravaty (evidentně byl rád, že se něco děje)...

Doma jsem rozlila omáčku z talíře po mikrovlnce, zjistila, že mám kdovíproč sluchátko od iPodu zamodřené propiskou, a když jsem chtěla odstřihnout cedulku, zlomila jsem nůžky. Na přednášce jsem začala po zapnutí notebooku otírat klávesnici hadříkem a omylem zmáčkla cosi, co mě hodilo nejspíše do BIOSu (ESC vyřeší vše ;) ).

Emilka stále nežere. Zítra s ní jdu k veterináři, Marek Chyba, no, snad jsem si smůlu vybrala na celý rok dopředu...

Jarní Medlaňák a jahodové pivo...

Krásný, přenádherný den...

Příjemná procházka na Medlánecký kopec s mou "holkou" Hankou,
(na gymplu jsme si slíbily, že až se nám rozpadnou hetero-vztahy,
dáme se dohromady a budeme mít pokoj :)) )

Usedly jsme do stínu voňavě kvetoucího stromu, povídaly si
a užívaly si jarního vzduchu, tepla a sluníčka,
(a ne jediné, kopec se čile hemžil místními studenty - zejména párečky),
nefotily pár fotek "Hanka a Verča"... :)

Potom obešly Medlaňák oklikou přes les, a to strašné staveniště u
technologického parku, kde ještě nedávno stály zahrádky.
Minuly jsme i hejno nordic-walkařů,
od kterých jsem Hanku musela takřka odtáhnout... ;)

Večer příjemně únavný volejbalový trénink spláchnutý jahodovým pivem... brčkem :)

Sportfoto 2008

...9. dubna končící, navíc volně přístupná výstava v Křížové chodbě Nové radnice.

Rozhodně stálo za vidění, nejsou to pouhé momentky - ať už z Pekingu,
přes Davis Cup, Euro po lokální rugbyové zápasy a amatérská fota,
od vrcholových sportovců, olympijských vítězů po mladé talenty.
Z obrovské většiny fotek čišely nefalšované emoce - výhra, prohra, naděje, bojový zápal...

Doporučuji výstavu shlédnout, zvláště pokud se je poblíž příjemný člověk,
který zná kontexty daných momentů, sportů, okamžiků, a rád se o ně podělí,
je to opravdu skvělý zážitek - dnes navíc ozdobený překrásným jarním počasím... ;)