Pohled do barelu vody jako by přesně vystihoval mé pocity po další návštěvě nemocnice.
Je totiž k pláči, vidět milovanou osobu v takovém stavu a nemoci nijak pomoci... jen doufat.
Babičko, opravdu nevíš, jak se jmenuju...?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat