i když ten ani sám neví, kde a jak se vzal...
Sotva jsem dokončila zkoušky, odputovala jsem z Brna do Rožnova pod Radhoštěm,
coby jediný člověk, který se může postarat o postiženého strýce,
teď když je babička v nemocnici, a jezdit za ní na návštěvy do Valašského Meziříčí...
Rožnov zbožnuji, už od raného dětství, ale přece jen,
když je člověk tak daleko od přátel, přítele, rodiny, bojí se o babičku,
trápí se se strýcem, který odmítá jíst a chřadne a navíc se chová jako vzteklé děcko,
trochu splín na něj po večerech padnout musí...
Žádné komentáře:
Okomentovat