Už odmalička přímo zbožňuju zvířata, doma se střídaly jako na běžícím páse.
Morčata Péťa a Gogo, křeček Péťa, později džungaráci Jerry a Keri, jejich pět mláďat,
činčila Bob, ježek Frodo... déle vytrvaly kočky Tygřík a současný rodinný mazlík Čertík
(jedno z pěti koťat, které nám na Velikonoce, v pátek 13. přinesla toulavá kočka).
Aktuálně se o pokoj dělím se "spolubydlící", morčetem Emilkou,
a funguji jako pěstoun sestřina šneka Fany, kterého mám ve velké terárkoidní zavařovačce na nočním stolku.
Fany roste jako z vody, zvlášť od té doby, co jsem ji koupila sépiovou kost,
tráví noci jejím ohryzáváním, což má tři následky:
- dokojem se rozléhá zvuk podobný škrábání nehtů o stěnu
- Fanyiny bobky jsou sněhobílé, což vypadá poměrně sympaticky
- a mám pocit, že začala podivuhodně rychle růst...
Dneska jsem se probudila a Fany mi (nejspíš nechtě) rozjasnila den okurkovým gestem...
A pak že zvířata neumí dávat najevo lásku :)
7. listopadu 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat