Parník

Zase jeden z naprosto idylických dní a výletů...

I když počasí příliš dobře nevypadalo a chvílemi výhružně kapalo,
vyrazili jsme Kočičím žlebem na Ríšovu studánku...

Kolem loudícího kozla a filosoficko-umělecky upravených značek
upozorňujících na příčné práhy a chování lidstva současně
jsme skutečně dorazili k žalostně zarostlé a netekoucí Studánce,
a rozhodli se po modré pokračovat ke hradu Veveří.



I proto, že se chýlilo k zavírací době, byl hrad poloprázdný,
Zdeněk si usmyslel nafotit a spočítat všech (prý) devět věží,
seznámili jsme s místním showmanem orlem mořským,
s mírně neurotickým krkavcem, a s dalšími dravci a sovičkami
s velkýma, smutnýma očima, prošli se po hradbách, obdivovali
Enta hlídajícího transformátor, a útulnou alejí zaskočili k nedalekému,
hezounkému (a zavřenému...) kostelíku.

Namísto kodrcání busem zpět jsme zamířili na zastávku parníku a užili si moc příJemnou jízdu zpět do Přístaviště.