Salsa...!

Hanka mě i Evču přemluvila, abychom se s ní zašla podívat na Open Air Salsu,
která bývá pořádána každý čtvrtek pod Petrovem partou tanenčích nadšenců.

Hanka mi po chvíli klábosení na zídce v rychlosti připomenula kroky a rytmus,
a nato mne přišel vyzvat jeden z místních salsa-nadšenců.
"Ale já to neumím," bránila jsem se chabě.
"Já taky ne :)".
Ukázalo se, že umí, a to natolik, až to vypadalo, že to umím i já :)



Neméně zajímavá byla i konverzace, protože jsem ztrácela kroky,
dívala jsem se mu na nohy, abych věděla, kterou "táhnout".
"Promiň, že se ti pořád dívám na nohy."
"To nevadí, to je ta nejlepší část ze mně."
Nato se opodál začal nějaký jeho kamarád smát.
"Myslel jsem nohy!!!" :D

MCP*

Vše se seběhlo docela rychle, vlastně mě do toho navezl můj nejoblíbenější MSP**,
za to jej mimochodem čeká hooodně pozvání na čokoládu v Kartuzi :)

Dostala jsem materiály, dva dny na naučení se a nevyužitý voucher***.


Voilá - jsem certifikovaná informatička! :)

--------------------------------------------------
* Microsoft Certified Professional
** Microsoft Student Partner
*** poukaz na test

Lamýci na bedně!!!

Lužánecký volejbalový turnaj Lyžák cup se tento rok opravdu vydařil,
i přes nepřítomnost největších smečařských es a se zraněným členem týmu
se nám podařilo vybojovat nádherné třetí místo!!!



Lamýci taktak dali dohromady základní šestku,
tj. 2x nahravačka (Peťa - zároveň záskok za kapitána, a já),
2x blokař, 2x smečař (Luděk, Honza, Mirek a Adam).
Navíc, jak trefně podotkl soupeřtým Lyžák, jsme byli "poslepovaní",
tj. Honza si dorasoval už tak špatný kotník, zajistil obinadlem a nacpal do tenisky,
Adam kloubová ortéza na koleně, já stahovák na koleně a z kola dorasované rameno,
a kvůli nemožnosti střídat Luděk v posledním zápase o třetí místo pravidelné křeče do nohou...

...a výskot kapitána Ládi nad hlášením bude nejspíše slyšet až z dalekého Islandu :)

Billboard 04

...rozšiřuji sbírku i o "poupravené" billboardy.

Tento je z křižovatky před Královopolským nádražím,
zajímavé, že kousek odsud jsem seděla v komisi u voleb do EU parlamentu :)

O hledání Štěstí...

Potřebovala jsem čtyřlístek.
Najít, vyfotit, aby popřál štěstí.

Hledala jsem na zahradě,
hledala jsem v trávníku před domem,
byla jsem si jistá, že ho tam najdu.

Nenašla.
Samé trojlístky a zklamání.

Vyrazila jsem na kolo, do dlouhého kopce, mraky vypadající na déšť,
ale pořád dál a na čtyřlístek zapomněla jako na hloupý nápad.
Když jsem nahoře zastavila a mimoděk pohlédla vedle sebe do trávy...

Čtyřlístek.


Fotografie i štěstí věnováno čerstvému Ing. Sikimu ;)

Ohňostrojné finále

Poslední ohňostroj v rámci festivalu Ignis Brunensis 2009.

Tentokrát na Špilberku, počasí vyšlo opět nádherně, příjemný, svěží večer...
Nebylo lehké najít vhodné místo, jiné, než posledně Mendlovo náměstí,
Špilberk a většina cest byly obehnány policejními páskami,
špilberské hradby do posledního místečka obsezené diváky,
takže nakonec se ukázalo být jako nejvhodnější stání v přilehlé ulici pod dětským hřištěm.

Efekty byly překrásné, skutečně nečekaně nádherný zážitek
(samozřejmě velice, velice zblízka),
doprovázený ťukáním padajících zbytků na auta,
a krátce i autoalarmem vyvolaným jednou z tlakových vln.

Po závěrečném efektu něchtěný "armageddon" - padající žhavé chuchvalce,
ovšem až na zem, kde uhasínaly v trávě jako kapky lávy...

Portugalský ohňostroj

...aneb Velký třesk, který dostál svému jménu,
jak vizuálně (obrovské a synchronizované množství efektů, některé oslnivější,
než blesk fotoaparátu), tak sluchově (a hlučnější než hromy pomyslných blesků).

Tentokrát byla stanovištěm k pozorování zvolena mělčina
u zastávky parníku u Přístaviště, poměrně hustě obsazená davem, ale ihned pod ohňostrojem,
společnost veselé partičky FEKT-boys komentující efekty látkou ke státnicím...

Důsledkem bylo, že:
+ jsem viděla ohňostroj i bez zapomenutých brýlí
+ v davu je zafuněno, tedy teplo :)

- saze a podobné smetí z ohňostroje padající do očí
- s tím spojený oblak sirného dýmu
- poněkud drsný odchod - bylo možné odejít po úzkém schodišti,
nebo se zkusit prodírat podrostem, kde šlo ovšem dost dobře narazit na kluzký povrch
a nahoře na ulevující si návštěvníky - tzn. dobývání středověkého hradu :D

Proplakaná neděle...

Posledního květnového deště si náš volejbalový tým
(ve složení já, Peťa, Láďa, Luděk, Mirek a Adam) užil skutečně dosyta.

Celý turnaj Klikou k vítězství (přesunut pro nepřízeň počasí ze včerejška),
konající se na kurtech u Komínské sokolovny, propršelo.
Narozdíl od posledního turnaje BSVL permanentně.

Následky byly zřejmé, když pominu neustálé zavlažování otavnými kapkami,
na které se dalo zvyknout, prokluzující míč a kluzkou okolní trávu,
se hráči pokryly vrstvou rozbahněné antuky,
takže zejména obnažená kůže budila dojem Amerických indiánů :)



Večerní procházka městem,
zpestřená ohňostrojným intermezzem nad Špilberkem

(nešlo si nechat ujít ohňostroj na srdcové Valse d´Amelie,
ale s ohňostoji na přehradě to nelze srovnávat.
Prostě to nění ta magická atmosféra - příroda, nakonec i ty davy lidí a stánky,
vzduch chvějící se hudbou a osvěžující chlad od vody...)

...a dalším, pozvolna zesilujícím deštěm...

Tak přemýšlím, který z letních extrémů posledních dní se mi zamlouvá více.
Ale vzhledem k mému nudou upícím kolu a zbrusu novým kolečkovým bruslím... ;)

Rakouský ohňostroj

Poměrně znatelné ochlazení ("listopadové počasí") a předešlý dopolední liják
nejspíše část potenciálního publika odradil, a tak dav opět prořídl...

Rakouský ohňostroj byl také překrásný,
téma Nebe a pekla uchopené trochu odlišně.

Narozdíl od Španělského striktně vymezené,
kontrastující "nebeské" a "pekelné" úseky
i příslušná hudba. Střídající se pekelné srčící ohně, rudá oblaka ohňů
a hlučného, dunivého ohňostrojného chaosu,
s rajsky jemnými zlatavými efekty do tónů okouzlujícího andělského zpěvu...



Zima byla nakonec snesitelná, díky vrstvám teplého oblečení,
zásobě horkého čaje, medoviny a doslova hřejivé společnosti. Děkuji :)

Rakovec takřka zel prázdnotou (oproti tradičnímu mraveništi u přístaviště),
ale i tak se povedlo zachytit několik hlášek z davu...

"Nepředstavíš nás...?"
"95-60-95."

(Po ohňostroji se jeden připitý mlaďoch svlékl
do spodního prádla a vydal se brodit mělčinou v zátoce.)
Záchranář: "Prosím vás, hladina je uzamčena."

Jablkoň, Ty syčáci a Půlpes...

Včera proběhl na Musilce křest CD Půlpes, nového alba Jablkoně.
Spřátelená předskupina Ty syčáci naladila přítomné svou o něco tvrdší hudbou,
Jablkoň poté přítomné už jen "dorazil" písničkami z nového alba,
které je - jak bylo předesíláno - nesrovnatelně tvrdší, depresivnější a divočejší,
než předešlé počiny, např. CD Bláznivá. ("Omlouváme se těm, co přišli na Folk.")

Ty syčáci rozhodně zaujali, nápadná trojice zejména díky svému frontmanovi
(od pohledu - i mimikou během vystoupení - připomínající Jacka Nickolsona s šedivým afrem vyžívajícího se v beatboxu :) ).

Jablkoň opět ve stejné sestavě, mohutný frontman s hlubokým, struhadlovitým hlasem,
drobná zpěvačka Anička připomínající Ivetu Blanarovičovou a během vystoupení střídající nástroje stejně rychle jako kostýmy, dva osobití kytaristé a neustále do všeho kafrající bubeník...

A křest nového alba šampaňským
("tohle vás stejně nebude bavit, tak se zatím nějak zabavte,
my to tady zatím pokřtíme a pak se bude pokračovat" :) ).



Ty syčáci - Bum bum bum
Bláznivá - ukázky z CD

Španělský ohňostroj...

...první soutěžní a třetí v celkovém pořadí.

Po mírně negativních zkušenostech s davem jsme se společně
s bítýšačkami Evčou a Mirkou sešly k pozorování celé show až na Rakovci.

Možná to bylo středou, částečně i TV programem (přímý přenos z finále Ligy Mistrů),
ale dav byl celkově o poznání řidší a zejména mladší.

Španělská hymna, úsměvné anglické odpočítávání, a Španělé vypustili své ohně.

Téma Peklo a nebe, hudba klasická i moderní,
zrcadlící motivy pekla dokreslované červenými ohni, a zlatavého nebe.
Překrásné efekty ("zlaté vlasy", replikace při jízdě Valkýr), načasování do tónů hudby,
Niki fotil a točil jak nejlépe mohl, aby si vynahradil nečinnost od posledně.

A ohňostroj si vysloužil dunivý potlesk a pískot...
Laťka je tímto nasazena... a hodně vysoko ;)

Hády

Byla jsem přizvána k nedělní cyklovyjížďce D+K...
Trasa byla poměrně lehká, výškově celkem nenáročná,
takže než jsme se nadáli, stanuli jsme na okraji lomu pod Hády.

Byla jsem tu poprvé, takže mě tohle místo s širokým výhledem na celé Brno,
a hlavně do lomu, pokrytém všemožnými nápisy a symboly z kamení
(kde dojemně převládala různá vyznání a motivy srdíček),
prosluněný vzduch vonící po mateřídoušce...
...prostě okouzlilo :)

Show Flash Barrandow

...tentokrát na Brněnské přehradě.

Plus nejlepší melodie skupiny Led Zeppelin (včetně Stairway to Heaven).
Nesoutěžní ohňostroj, musím konstatovat - co teprve budou ty soutěžní...? ;)

Překrásná podívaná, dokonalá synchonizace, barvy a efekty.

Předešlé cestování přecpanou MHD, proplétání se davy kolem přístaviště
a všudypřítomných stánků s občerstvením a hlučných pouťových atrakcí,
a snášení poměrně nízké teploty vzduchu u vody za to určitě stálo ;)

Navíc pod velením zkušených ohňostrojonávštěvníků Dana a Karla
i kritický následný odchod proběhl mazácky - hladce, a tedy i bezbolestně a rychle :)
Děkuji za skvělou společnost těm desetitisícům lidských mravenců na březích,
a D+K navíc za poskytnutí rožku deky na sezení :)

Zahájení Ignis Brunensis

Zahájení ohňostrojování se mělo uskutečnit po slavnostech masek,
ve formě zahajovacího, nesoutěžního ohňostroje na Denisových sadech.
Město zázračně ožilo, rovněž Špilberské pěšinky a stráně
(dodávám, že samotný hrad a přístup na hradby byl uzavřen z pochopitelných důvodů),
avšak toto místo se záhy po vypuknutí uhňostroje ukázalo být ne zcela vhodným.
Nižší prskavky totiž zanikly za kostelem či stromy, ale bohatě to vynahradily jejich vyšší příbuzní, které vždy kostel překrásně orámovaly.

Niki se snažil co mohl, ale kostel a celé představení byly příliš daleko,
takže jediná fotka je tato, alespoň pro vzpomínku na bezvadnou atmosféru,
milou společnost, víno z PET lahví a sýrové hostioidní sušenky ;)

Bagrování v dešti :)

Tradiční páteční outdoor volejbal,
přestože hrozilo reálné nebezpečí bouřek,
Láďa, kříženec rosničky a volejbalového kapitána zápas neodvolal...
Liják přišel, avšak po deseti minutách zázračně ustal, mraky se roztrhaly,
a dokonce i zápas se (přes mokrý a kluzný tartan) nápadně podobal volejbalu :)

Domluvala se další účast na turnaji BSVL 30.5.,
takže jsem přispěchala s alternativním návrhem a svou roli v něm.
Jako nahravačka se příliš jistá v kramflecích necítím, role libera je profláklá,
takže vzhledem k originalitě a taktice půjdu shánět bílé tričko.

Nebude-li opět pršet, přispěje svou troškou tekutiny některý člen týmu
a přes mé "mokrotričkové" pokusy o bloky žádné smeče protihráčů neprojdou! :)

Spoluhráči návrh zvažují s tím, že by bylo případně třeba navyknout na tuto taktiku vlastní tým
...aby se stal dostatečně imunním :D

Zkouškové...

Pro upřesnění, na FITu probíhá zkouškové tak,
že pan studijní poradce (sám sebe nazývající "Em")
vyvěsí tabulku s třemi termíny každé zkoušky. Hotovo, a přes to vlak nejede.

Letos opravdu zajímavé, sotva se odevzdaly poslední projekty,
dva týdny zkoušek, a to PO-Čt, PO-ST-Pá... zabijácké, ale rychlé.



...takže dva týdny proležené ve skriptech, za okny letní sluníčko,
a aby to tolik "nebolelo", drcení pojaté umělecky (s barvičkami v rukou),
s permanentní zvukovou kulisou, ve vypjatých chvílích humorné vpisky... jsem prostě hračička :)

Turnaj BSVL

(Brněnské Salesiánské Volejbalové Ligy)

Na postech nahravaček se střídaly Peťa, Eva a já,
smeče a bloky obstarali Láďa, Petr, Luděk,
a dva externisti "Renda a Jarda".

Týmové osazenstvo bylo poměrně mladé a volejbalově zkušené,
název našeho týmu (Lamýci) nejenže reflektoval naši momentální úroveň,
ale byl objektem i pár vtípků ("kde máte to "T"?" :) ).

Hrálo se na dva sety, náš tým překvapivě postoupil do druhé skupiny,
kde už si potom od poměrně silných týmů statečně odnášel klepec,
tepve poslední set byl vítězný, taková psychická útěcha bez vlivu na umístění...



Tedy celkově 9. místo z 15.

Ale poctivě vydřené a krví splacené - z příjmu obzvláště prudkého podání
jsem si odnesla na zápěstí moncloidní památku,
díky které bych mohla z placu hrát ve snímku o domácím násilí,
Peťa i Luděk ošklivě a vydatně odřená pravá kolena a celý tým pochroumané volejbalové ego...
Prostě extrémní trénink na příští, amatérštější Lyžák Cup v Lužánkách.

Sportales 2009

Ani příprava na zkoušku mě neodradila od zvaného nahlédnutí na Sportáles,
sestávající z různých sportovních utkání, závodů a dalších akcí...

Odpoledne se už odehrával v prostoru kolejí pod Palackého vrchem,
ve vyhrazeném úseku se míhali závodící cyklisti,
všemožně pobíhali zmateně působící běžci orentačního závodu,
opodál závodili na umělé skále lezci,
po trávnících byla rozmístěna stanoviště netradičních disciplín
(např. "gumové vodítko" - jak daleko se dostanete, než vás strhne zpět...?),
do toho vyhrávalo trio bubnařů příjemné africké rytmy...



Prostě báječný relax na čerstvém vzduchu i sluníčku ;)

Fany roste jako z vody...

...dneska jsem si uvědomila, jak strašný obršnek to na mě kouká ze zavařovačky...
Fany skutečně roste jako s vody - však ji také pravidelně "zalévám" :)

Pro porovnání fotografie z listopadu 2008, března 2009 a dneška:

Nula...

Noční můra studenta FITu...



...po konzultaci hodnocení projektu "mírná změna" :)

Valící se kameny neboli Curling

Jako každý rok, i letos probíhalo v Hokejové hale dětí a mládeže
mistrovství ČR v curlingu.

Podotýkám, že zvítězil pražský CC Savonna naprosto úchvatným posledním kamenem,
který narazil do bránícího kamene soupeřů před kruhem,
tento do soupeřova zatím a jen o několik centimetrů vítězného kamene,
vyhodil jej z hrací plochy, ale sám zůstal o píď dál, než konečný vítězný kámen Savonny).

Peťa, která jako každý rok, i letos obětavě vypomáhala s údržbou ledu,
a pro voliš-partu domluvila jednu večerní dráhu...

Žluté družstvo (kapitánka Peťa, Jirka, Láďa, Luděk a Radek) nakonec těsně
zvítězilo nad červeným (kapitánka - přes všechny své námitky- já , Dan, Ondra a Petr),
ačkoli červené družstvo předvedlo překrásný (a pro žluté potupný) poslední end 4:0
(tj. čtyři červené kameny byly blíže středu než nejbližší žlutý) :)

Při závěrečném posezení se naštěstí nepraktikoval curlingový zvyk,
že vítězné družstvo zve poražené na drink, takže své si byla nucena
odpít pouze Peťa, kterou kdekdo z vděku pozval na panáka ;)

A tady je funny video ze hry, nazvané
"Luděk aktivista a Jirka (v modrém) takticky vyčkávající" :D

První máj

...svátek lásky, práce, extrémistů, projektového šílenství ke konci semestru :)

Sakury na ulici sice již odkvetly, ale naštěstí jsem si
jejich mírně kýčové květy v obrovských růžových trsech nafotila už před týdnem.

Mimochodem, u v naší domácnosti se příchod května pozná tak,
že po zahradě vyděšeně pobíhá naše kočka pronásledovaná
ptačí domobranou a jejich ukřičenými nadávkami.
Dnes kosí pár a soused drozd, ale i tahle hrstka stačí :)

Je to tragikomické, ale když jsem tak přemýšlela,
koho bych se políbila pod rozvětlou třešní
(kdyby ovšem nějaká ještě kvetla :) ),
s kým momentálně trávím nejvíce času...

(bohužel)

...Gordone, takže na touchpad? :)

Den, kdy se narodil Brian...

Nekonečná snaha a trpělivost našeho "puškvorkového" týmu,
víkend individuální práce na funkcích,
pondělních pět hodin v CVT a dnešních
pět hodin před obhajobou skutečně extrémního programování
("tohle ještě zakomentuju a jestli to teď hodí segfault, jdu domů",
"ježišikriste, kam to hraje...?" :D )

...a zrodil se braineček* Brian** :)

Po Daliborovi má funkci na vracení pole možných tahů v daném okolí,
po Martinovi neuvěřitelně efektivní heuristickou funkci na vyhodnocení stavu hry,
a po mně implementaci metody prohledávání stavového prostoru AlfaBeta
(a díky zatím nenalezeném bugu v ní i mírnou tupost pro určité tahy :) )...

Dokonale roztomilý program na cca 1200 řádků,
který hraje piškvorky dokonce ještě hůř, než já,
avšak přesto okouzlil cvičícího z umělé inteligence natolik,
že jsme získali maximum bodů za obhajobu - a Martin vysněný zápočet :)




----------------------------------------------------------------------


*brain - program, který řeší nejvýhodnější tahy
**paradoxně v tom stresu a zoufalství jsem nebyla daleko od toho,
začít si pískat známou melodii z Life Of Brian... :)
( Always look at the bright side of the life )

CVT, puškvorky a get Bound...

Takřka celý den úmorného boje s počítači - dvě hodiny cvik z grafiky
(kde jsme byli tři, ale o to snaživější :) )
a pět hodin v CVT vymraženém snaživou klimatizací
se svým "puškvorkovým týmem" - Daliborem a Martinem...

Přestože zítra ráno musí být hotové a šlo tedy o dost stresující záležitost
(tzv. extreme programming),
chvílemi došlo i na vtipné hlášky,
sice ryze informatické, ale i tak odlehčující... :)


"Jakou funkci volám pro vrácení okolí hry...?"
"Bound. Get Bound." :)


(Neajťáci a neználci Jamese Bonda nejspíše nepochopí :) )

Páteční přednáška...

...bylo nás tam 8!!! :)

Přednášející si neváhal rýpnout, když do přednáškárny nakoukl pedél:
"To jste vy, já už jsem se těšil, že se nám návštěvnost zvýší o 10%" :)

A posléze i "a teď vás nabíráme pětset, aby vás sem chodilo osm..." :)

Sbohem, beruško...

usnula 22.4.2009 v 9:30... navždy...

Děkuji všem těm skvělým doktorům z Kliniky pro drobné savce,
zvláště Dr. Hauptmanovi, za to všechno, co jste pro ni udělali,
jak jste se shromáždili v ordinaci, když jsem si přišla pro její tělíčko...

Dnes jdu ven s krabičkou já.

Emi go home

Stalo se, v co jsem ani nedoufala...
Zavolala jsem na Veterinu a řekli mi, že Emilka se z nejhoršího vykřesala.
A že si pro něj můžu přijít a vzít si ho do "domácí péče".

Na chodbě jsem čekala spolu s postarší podsaditou paní,
která svírala v náručí rozčepýřené šedivé morče, zabalené v kusu látky
jako v zavinovačce, kolébala ho a něco mu broukavě povídala.

Opodál potom seděly dvě slečny, jedna potichu plakala a druhá ji uklidňovala,
že eutanázie nebolí. Brzy vešly do ordinace a záhy se vrátily,
majitelka přes slzy ani neviděla na cestu a její kamarádka nesla papírovou krabici.
Velice smutný obrázek.

Chvíli nato jsem byla svědkem dalšího shledání, tentokrát vyšel z ordinace pro plazy mladík, s krajtou naněkolikrát obtočenou kolem krku, nedalo se za tou dvojící neohlédnout, zvlášťe když hadí hlava tak ležérně vlála směrem dozadu jako šála,
a výhružně ukazovala rozeklaný jazyk...

Poté, co mi pan doktor předal Emilku, tři druhy kapek a umělou výživu
(pro krmení stříkačkou takřka "ve dne v noci"),
jsem na chodbě procházela kolem kolébavé paní, usmála se a daly jsme se do řeči.
Ukázalo se, že její morčátko Ferdík má podobné problémy jako Emilka,
je tu hospitalizovaný, ona za ním každý den chodí a chová si ho na chodbě...



Takže teď sedím za stolem, vrkající Emilku na klíně a bojuji s ní a kašičkou
ve stříkačce... ale hlavně že ji mám doma a že ona i já máme druhou šanci ;)

Čebínská rozhledna

...a dalších 40km do cyklosbírky...

Původně jsem měla strávit celý den nad otravným programem do sítí,
ale sluníčko a moje jarní nálada byly jiného názoru
(ač chvílemi honící se mraky vypadaly na hrozící déšť).

Takže jsem opět vyrazila s bikerem Danem na jednu z jeho skvělých tras,
s výškově výrazným mezicílem - čebínskou rozhlednou.
Dost velké sousto pro jedince s výško-fóbií - průzorové schody
(Aneb "to co tě drží ve vzduchu je pár centimetrů ocelové sítě" ;)
Vinou poměrně silného větru se rozhledna navíc nepříjemně, ač mírně kývala...

Poté jsme navštívili i opodál ležící Malhostovickou pecku, která se nám z rozhledny zalíbila, neboť vypadala, jako kousíček Pálavy, který sem někdo donesl
(nízký vápencový masiv poblíž silnice, porostlý odkvetlými konikleci).

Cesta tam i zpět jako vždy poměrně zábavným terénem,
kde se neustále střídala lesňačka, kořeny, šutry, štěrk, betonové panely, padlé stromy...



Bikeři, třeste se, i když mám treka, brzy vám to i na těch kořenech natřu...
anebo spadnu, ale vezmu vás s sebou :))

Emilka

...rozjímání před Koncem...?

Cyklovelikonoce...

pátek 30
neděle 65
pondělí 40
-----------
dělá... 135km!!! :)
====================

Pondělní vyjížďka byla královsky vykompenzována úžasným jídlem,
které připravila sestra společně se s vým ninjou u nás na zahradě,
jako tekutý zákusek Fragolino (jahodové víno),
prostě neuvěřitelně příjemná seznamovačka "ninji" se "sestři"...



--------------------------------------------------------

Na nedělních 65 kolem Augšperského potoka a Bobravy jsem odrovnala svého parťáka-bikera,
a to mírnou lstí, neboť jsem zákeřně křikla, že vidím žlutou
a on se ohlédl tak prudce, že se již nestačil vymanit ze zajetí SPD... :))

Naštěstí jsem mohla ihned zužitkovat poučení, které mi sám nedlouho předtím udělil:
1) zeptat se: "Jsi v pohodě?"
2) FOTIT!!! :))



-------------------------------------------------------------------

Pátečních 30 bylo korunováno "pastí na cyklisty",
což byl náhle chybějící kus silnice...
naštěstí metrový chodníček na boku se ukázal být poměrně pevný,
takže se přechod podařil bez újmy...

Bílý potok s Evčou

...nádherný, překrásný slunečný den.

Autobusem 303 jsem dorazila za Evčou do Veverské BItÝšky
a společně jsme se vydaly, silnicí rozlisovaných žabích nebožáků,
kolem Bílého potoka...

Po cca 4,5 kilometrech jsme narazily na útulnou zelenou louku
zdobenou krtinci, rozložily deku, a piknikovaly a pily Modrého Portugala,
povídaly si a fotily rouzpustilá letní fota...

Z cesty se k nám semtam stočil pohled či pozdrav kolemjedoucích cyklistů,
jeden nám známý se dokonce "zcela neplánovaně" :) objevil
a přidal k dekovému odpočinku... Slunce jako v létě - prostě nádhera!

Na zpáteční cestě mi trochu zatrnulo,
když nás krokem předjelo policejní auto... občanka, sakra,
neměla jsem ji nechávat doma. Ale mladý policista nevypadal,
že nám chce ztěžovat život... chvíli váhal, pak ho kolega pobídl
"tak to řekni" a on se upejpavě zeptal, neviděly-li jsme po cestě
mrtvou srnu, že ji hledají. Musely jsem se chctě nechtě zasmát
a řekly, že neviděly, že možná bude dál, policisté nám projistotu
s úsměvy sdělili, že to opravdu není vtip a jeli hledat dále po cestě... :)

Ať už našli či ne, na policejní stanici
či některé chatě určitě chutnal srnčí guláš :)

Ninja...!

Dnes jsem poprvé viděla sestřina prvního kluka!!!

Voják z univerzity obrany, v maskáči, se zeleným baretkem...
kdo by do něj řekl, že je pacifista s východně-asijským smýšlením
a hlavně že to u mé nedobytné sestry vyhrál na celé čáře... :)

Veterinář

...dnes ne příliš pozitivní primát
- poprvé u veterináře (tedy sama se svým zvířátkem).

Páni zedníci Emilku hlasitě obdivovali (a pokládali za králíka),
ovšem pak si dobrou reputaci pokazili dotazem, jestli bude guláš... :)

Pan veterinář Chyba má sice varovné jméno, ale pevně doufám, že Emilce pomůže,
prohlédl jí tlamičku jakýmsi nástrojem vraženým skoro až do krku (což se jí nelíbilo),
zvážil, prohmatal bříško (což se jí nelíbilo ještě víc) a nakonec dal tři injekce (což ocenila posvinčí kvičením), mě s sebou stříkačku vitaminového roztoku pro "perorální podávání" (naštěstí se z toho vyklubalo prosté krmení) a doporučil krmit ji z druhé, prázné stříkačky, koktejlem z živého jogurtu, rozmixovaného sena, mrkve a celaskonu.

Záhy se ukázalo, že rozmixovat seno není věc právě snadná :), nicméně Emilka si po každé dávce koktejlu pomlaskává, takže doufám, že se předpis doktora Chyby osvědčí a moje morčátko bude zase FIT :)

Mimochodem, bylo mi navrženo, abych ji měla co nejvíce na očích - tedy ji brala na přednášky, uvidím, ještě to zvážím, tam by ten FIT byl ještě instantnější :)

Den D(ebil)...

Začalo to jako fajn jarní den... za hlavou mi začali škrábavě omítkovat fasádu.
Hodila jsem zdrojový kód programu v Prologu na USB a vydala se na fakultu obhájit a dostat zasloužené body.

Emilka stále nežere. Mám o ni strach.

"Windows cannot recognize", zpět domů, poslat si kód na mail a zpět na cvika.
Spustila, projela testovacím skriptem, opravila chyby, blekotavě odpověděla na kdovíproč rýpavé otázky ke zdrojáku a získala tak méně bodů.
Šla jsem nakupovat, mezi stojany jsem začala pískat, naštěstí paní prodavačka ochranku zarazila, než mě stačil vzít do kravaty (evidentně byl rád, že se něco děje)...

Doma jsem rozlila omáčku z talíře po mikrovlnce, zjistila, že mám kdovíproč sluchátko od iPodu zamodřené propiskou, a když jsem chtěla odstřihnout cedulku, zlomila jsem nůžky. Na přednášce jsem začala po zapnutí notebooku otírat klávesnici hadříkem a omylem zmáčkla cosi, co mě hodilo nejspíše do BIOSu (ESC vyřeší vše ;) ).

Emilka stále nežere. Zítra s ní jdu k veterináři, Marek Chyba, no, snad jsem si smůlu vybrala na celý rok dopředu...

Jarní Medlaňák a jahodové pivo...

Krásný, přenádherný den...

Příjemná procházka na Medlánecký kopec s mou "holkou" Hankou,
(na gymplu jsme si slíbily, že až se nám rozpadnou hetero-vztahy,
dáme se dohromady a budeme mít pokoj :)) )

Usedly jsme do stínu voňavě kvetoucího stromu, povídaly si
a užívaly si jarního vzduchu, tepla a sluníčka,
(a ne jediné, kopec se čile hemžil místními studenty - zejména párečky),
nefotily pár fotek "Hanka a Verča"... :)

Potom obešly Medlaňák oklikou přes les, a to strašné staveniště u
technologického parku, kde ještě nedávno stály zahrádky.
Minuly jsme i hejno nordic-walkařů,
od kterých jsem Hanku musela takřka odtáhnout... ;)

Večer příjemně únavný volejbalový trénink spláchnutý jahodovým pivem... brčkem :)

Sportfoto 2008

...9. dubna končící, navíc volně přístupná výstava v Křížové chodbě Nové radnice.

Rozhodně stálo za vidění, nejsou to pouhé momentky - ať už z Pekingu,
přes Davis Cup, Euro po lokální rugbyové zápasy a amatérská fota,
od vrcholových sportovců, olympijských vítězů po mladé talenty.
Z obrovské většiny fotek čišely nefalšované emoce - výhra, prohra, naděje, bojový zápal...

Doporučuji výstavu shlédnout, zvláště pokud se je poblíž příjemný člověk,
který zná kontexty daných momentů, sportů, okamžiků, a rád se o ně podělí,
je to opravdu skvělý zážitek - dnes navíc ozdobený překrásným jarním počasím... ;)

Mrška bagetka :D

Tak, dnes se mi poprvé stalo hned několik věcí,
úžasně vtipný kolotoč miniudálostí...

1.) Rozhodla jsem se pro Baby bagetku z automatu
2.) Těžiště bagety zklamalo a tak zůstala trčet v přihrádce
3.) Byla jsem konfrontována s FIT-muže činu,
obrýlený, pod paží notebook, hubený, rovnátka... podíval se na mne, pak na begetu, uchichtl se a byl pryč :)
4.) Šla jsem poprosit o pomoc našeho zarostlého a usměvavého pedéla do jeho kumbálku.
"Dobrý den, prosím Vás, mě se v automatu zasekla bagetka..."
"Zasekla bagetka...? Mrška..." usmál se.
Vyrazil neohroženě k obrovskému automatu, chytil ho a zakymácel jím.
Bageta se vzdala, poděkovala jsem s tím, že tohle by mě opravdu nenapadlo.
"To se teda nesmí, ale už jsem se tenhle fígl naučil od majitele." :D :D :D

Kurs masáží...

...poprvé a určitě ne naposledy :)

Úžasný a přesto fyzicky náročný relax,
"co to křuplo?"
jeden ze dvojice se učí pod odborným dohledem umění shia-tzu,
"jen přitlač, on to snese"
druhý si užívá příjemné lidské doteky a meditační hudbu...
"tohle na stěnách jsou čakry, medituješ, medituješ, a vžuuuuuum, už jsi tam"
skvělé, pro tělo, psychiku a duši.
"děkuji ti, dobrá vílo, příště zase".

Sněženky 2009

...jaro v srdci i duši vám všem...

Polka s Jamesem Bondem...

Tak je o opět tady... ples GML, tentokrát ve Voroněži.
(Gymnázia Matyáše Lercha, pro nezasvěcené ;) )

Program plesu sice nebyl zrovna OK, a ceny uzemňující (33,- za 0,33 vody...),
zvláště pro "chudé studenty", ale sešla se skvělá parta spolužáků.
Takže se opět ukázalo - bavíš se tak, jak si to sám zařídíš ;)

Já byla překvapivě vyzvána k tanci polky třídním rétorem Lukáškem,
kterému od dob gymplu narostla vousatá ozdoba, takže jsme ho pod dojmem,
kterým působil v obleku, protentokát překřtily na Jamese Bonda :)

Více fotografií na Školní ples GML

Maté...

...tak jak se má pít, z kalebasy, kovovým brčkem se sítkem na konci.


Velice příjemný zážitek, sladká vůně i chuť po trávě.

Navíc neuvěřitelně příjemná, poprvé navštívená čajovna U Probuzeného slona,
kde jsme já i můj maté-parťák měli nádherný výhled,
na obrovské tropické akvárium,
a v něm mimojiné na legrační růžovou královnu akvária,
která humorně hloubila důlek ve dnu style "ham a pliv"
a odháněla kolemplovoucí ryby
("Běž pryč, tohle je moje akvárium!!!" :D )...

Nejspíše je načase rozšířit čajový bar o nějaké maté
a také osobní registr dobrý čajoven o Slona ;)

BANG!

...dnes jsem poprvé hrála Bang...

Byla jsem VICE, ochránce šerifa, bohužel vynuceně pasivní,
bez možnosti střílet po jasném banditovi, takže jsem alespoň záškodničila, jak se dalo.
Bandita nakonec padl, avšak u mne se chvíli nato objevil dohořívající dynamit...

A šerifovi ubyl jeden ochránce.


...a tak tam leží bod po boku... :)

Štěstí

Kdysi se mne někdo zeptal,
co pro mě znamená štěstí.
Přemýšlela jsem.
Celý den.
Týden.
Rok.

Je to radost ze života.

Ale kdoví...
budu rok přemýšlet.
A pak se uvidí.

Princ

Poslední běžky, v kopcích nad Rožnovem,
sníh tající pod skluznicemi, růžovými klistrem.

Vysoké tající závěje podél stopy,
jako miniaturní bílé pláně... a žába.

Vypadá jako ilustrace k bajce o žábě, která spadla do smetany,
bojovala tak dlouho, dokud neutloukla smetanu na máslo.
(Jenže tohle není smetana.)

Je mi jí líto, chudáka žabího prince, nehýbe se, nedýchá,
zorničky jako okno do místnosti plné světlošedého dýmu.

Beru ji do dlaní, cítím, že je studená jako led,
možná žije, přežije, nevím, ale určitě ji tu nechci nechat sedět.
Míjena běžkaři, výkřiky "Viděl jsi tu žábu?", pomalu se protávat, být sežrána...?
Asi jsem dětinská.
Ale zkušená běžkařka.
Dokážu běžet s hůlkami v jedné ruce a žabím princem v dlani.
A tehdy, když hledám, kam jej uložit ke spánku,
se mi vynoří v mysli úryvek z Malého prince...

"Stáváš se navždy odpovědným za to, co jsi k sobě připoutal."

Jeskyňka ve stráni, pod mohutným kořenem... dobrou noc, princi.

Rajče jménem Maruška

Aloha, příjemná společnost kamarádek, rozpustilá nálada...
Člověka momentálně netíží nic závažnějšího, než jaký koktejl si objednat.
Všechny jsou barevné, ozdobené ovocem, deštníčky, sladké více, či méně, ale sladké.

Protivná uniformita.

Takže... prosím jednu Bloody Mary.

BBBBB na WC...

Dnes se stalo něco, co mne naprosto vyvedlo z míry,
možná stejně tak i některé zúčastněné:

V jednu chvíli se
na dámských toaletách
D003 WC
nacházelo
...
5 slečen!!!

Uvěří mi to někdo? Bez důkazu? Bez fotky?
Poučením pro příště budiž nošení Nikonku také na D003 WC...

Nebo se zeptám "pana Holograma" - Kršky,
zda už FIT nespustil projekci lidských hologramů také na dámské WC,
když v posluchárnách se to údajně velice osvědčuje :)

Šneci jinak...

Dala jsem si slib, že se nebudu bát - života, lidí, nových věcí a zážitků.
Takže jsem začala od podlahy.
Objednala jsem si šneky @@@@@@
(poprvé a naposledy v životě),
a propadla desiluzi - vůbec neklouzali...



Chvíli mi bude trvat, než se na Fany budu dívat jinak,
než s myšlenkou, jak by jí slušel parmazán a bylinky...
ale snad to obě zvládneme překonat :)