Náhody

To je tak, když člověk začne přemýšlet o důležitosti náhod v životě...
Kdyby, kdyby...
Je to skoro k zbláznění. Toto se týká hlavně mých dvou posledních vztahů, které spolu navíc zvláště souvisí, takže ve výsledku se všechny mé vztahy odvíjí od jediné náhody:

Šla jsem městem a dostala jsem časopis.

KDYBY...

V časopise jsem narazila na reklamu na studentský portál, kde jsem se zaregistrovala, seznámila a později začala chodit s panem Z.

KDYBY...

Uplynul rok a vztah s panem Z. ztroskotal. To jsem ještě nevěděla, že tento ošklivý konec je paradoxně začátek něčeho krásného.

KDYBY...

Zaregistrovala jsem se na regulérní seznamku Znamost, snad abych se zabavila, poznala nové lidi, a ve skrytu duše doufala v nalezení pana Úžasného. V tomto momentě na sebe oba vztahy navazují: pan úžasný tam skutečně byl, právě tehdy, právě tam.

KDYBY...

Zajímavé také bylo, že den předtím, než se pan úžasný konečně rozhodl napsat mi vzkaz, jsem propadla vlivem dojmů z místního osazenstva mírnému zoufalství a chvíli držela kurzor myši nad tlačítkem pro zrušení profilu. Neudělala jsem to. A právě druhý den, na mé narozeniny mi jako krásný dárek došel vzkaz od Něj.

KDYBY...

Ano, kdybych nedostala ten časopis na ulici... vše by bylo jinak. Možná. Nebo snad zbývá doufat, že by si osud našel jinou cestičku, když tato realita je tak nádherná.

Miluji tě, Adame.

Teta Růžena

V sobotu jsme navštívili pratetu Růženu,
čipernou, veselou a upovídanou starušku.

Vždycky jsem chtěla fotoportétovat svou babičku
se všemi těmi fascinujícícmi a krásnými vráskami ve tváři.
Když už je pozdě, člověka napadá tolik věcí,
co chtěl udělat, ale neudělal...

Prateta Růžena, stylově oblečená v růžové,
mi tenhle úmysl připomněla,
takže jsem v nestřežené chvíli zhotovila několik portrétních, momentkových snímků...

Když mě totiž zahlédla s foťákem v ruce,
zaháněla mě s úsměvem a slovy
"Ty mě fotíš? Starou bábu budeš fotit? Jak se to maže, smaž to!" :)

Babičko, sbohem

25.7.2008 dopoledne...

Příběh Lidušky a Josefa

Po dnešní návštěvě babičky jsem ve velice melancholické a nostalgické náladě
usedla k prastarým, dědečkem s láskou zhotoveným rodinným albům.

Nejenže jsem si uvědomila, že je jasné, po kom jsem doslova zdědila svou vášeň pro fotografování
(a že se alba hemží skutečně podařenými obrázky - i vzhledem k tehdejší technice),
ale navíc jsem si ucelila příběh života a lásky své babičky a svého dědečka.

V jakémsi časopise jsem kdysi četla o svatební fotografii prarodičů jako jedinečném prvku interiéru.
Nechápala jsem - než jsem nalezla svatební fotografii "Lidušky a Josefa"...

Duševní rozpoložení, ve kterém jsem se ocitla, jen umocnil nález obou snubních prstenů
a zjištění, že prsty, ty podivně štíhlé prsty, mám zase po babičce s takovou určitostí,
s jakou mi přesně padl právě její snubní prstýnek.

Pročítání deníčku ze ZŠ (rok 2001)

Posmutnělá návštěvou babičky v nemocnici jsem se začetla do deníčku tehdy 14tileté Hvězdičky.
A tady jsou některé výstižné útržky:

27. 11. PŘ : dopisovali jsme primáty. Celou hodinu lítalo učebnou Vodáčkovo nebo Piňosovo jméno.

30. 11. ČJ : Četli jsme Špínu od K. Plíhala. Michal chtěl, aby učitelka vysvětlila co jsou sračky.

Na obědě jsem si přisedla za Martinem (tím pádem i za Štumpou). Štumpin mi hodil slupku od mandarinky do omáčky,
já jemu do čaje, on mě do polívky. Já jemu vylila čaj do polívky, on mě vylil polívku s čajem do omáčky a zdrhl.
Já po něm hodila tu jeho slupku. Kvasňa ho seřvala, že háže slupkama, protože já jsem měla mandarinku celou, narozdíl od něj.

4. 12. PŘ: Učili jsme se o lidských rasách. Kuba si přisedl a celou hodinu jsme si kradli pouzdra.

5. 12. D: Vala zkoušel Báru (která mu minule řekla, že se ho bojí) a Míčka. Míčka vyrazil.
Míček totiž sebevědomě prohlásil, že Voltaire, Roussoe a Lomonosov byli osvícenští panovníci.

11.12. VV: Dostali jsme za úkol vyrobit vánoční přáníčka. Kuba hledal úkryt pro své pivo.
Některá byla opravdu "originální" (Šťastné a veselé přeje z Tora Bora Bin Ládin).

12. 12. M: Paní učitelka nám udělala přednášku o pití alkoholu. Michal navrhl vypláchnout pusu svěcenou vodou.
Taky nás poprosila, kdyby jsme náhodou pěstovali mariánku, ať ji nenosíme do školy.

13. 12. ČJ: Pavly se učitelka zeptala na polní plodiny a ona řekla "Bažanti a koroptve".

20. 12. ČJ : Zase slovesné třídy. Učitelka mě postavila za tabuli na diktát tříd a pak na mě zapomněla.