Náhody

To je tak, když člověk začne přemýšlet o důležitosti náhod v životě...
Kdyby, kdyby...
Je to skoro k zbláznění. Toto se týká hlavně mých dvou posledních vztahů, které spolu navíc zvláště souvisí, takže ve výsledku se všechny mé vztahy odvíjí od jediné náhody:

Šla jsem městem a dostala jsem časopis.

KDYBY...

V časopise jsem narazila na reklamu na studentský portál, kde jsem se zaregistrovala, seznámila a později začala chodit s panem Z.

KDYBY...

Uplynul rok a vztah s panem Z. ztroskotal. To jsem ještě nevěděla, že tento ošklivý konec je paradoxně začátek něčeho krásného.

KDYBY...

Zaregistrovala jsem se na regulérní seznamku Znamost, snad abych se zabavila, poznala nové lidi, a ve skrytu duše doufala v nalezení pana Úžasného. V tomto momentě na sebe oba vztahy navazují: pan úžasný tam skutečně byl, právě tehdy, právě tam.

KDYBY...

Zajímavé také bylo, že den předtím, než se pan úžasný konečně rozhodl napsat mi vzkaz, jsem propadla vlivem dojmů z místního osazenstva mírnému zoufalství a chvíli držela kurzor myši nad tlačítkem pro zrušení profilu. Neudělala jsem to. A právě druhý den, na mé narozeniny mi jako krásný dárek došel vzkaz od Něj.

KDYBY...

Ano, kdybych nedostala ten časopis na ulici... vše by bylo jinak. Možná. Nebo snad zbývá doufat, že by si osud našel jinou cestičku, když tato realita je tak nádherná.

Miluji tě, Adame.