usedla k prastarým, dědečkem s láskou zhotoveným rodinným albům.
Nejenže jsem si uvědomila, že je jasné, po kom jsem doslova zdědila svou vášeň pro fotografování(a že se alba hemží skutečně podařenými obrázky - i vzhledem k tehdejší technice),
ale navíc jsem si ucelila příběh života a lásky své babičky a svého dědečka.
V jakémsi časopise jsem kdysi četla o svatební fotografii prarodičů jako jedinečném prvku interiéru.
Nechápala jsem - než jsem nalezla svatební fotografii "Lidušky a Josefa"...
Duševní rozpoložení, ve kterém jsem se ocitla, jen umocnil nález obou snubních prstenů
a zjištění, že prsty, ty podivně štíhlé prsty, mám zase po babičce s takovou určitostí,
s jakou mi přesně padl právě její snubní prstýnek.
Žádné komentáře:
Okomentovat